Když vás trápí poškozená imunita - 3/3
"Přehnané" reakce imunitního systému
Oslabení imunitního systému ovšem není jediným problémem, který ho může postihnout. Stejně nebezpečné jsou situace, kdy z nějakého důvodu imunitní systém vymkne kontrole a začne pracovat příliš a to i v situacích, kdy by měl zůstat v klidu. Takovými případy jsou alergická reakce nebo autoimunitní onemocnění.
Alergie
Alergie je přecitlivělost organismu na určitou látku, alergen. Může jím být pyl, prach, peří, srst, některé potraviny nebo léky. V současnosti alergií mezi lidmi přibývá a odhaduje se, že až každý pátý člověk je na něco alergický. V některých případech má alergie charakter mírných, přechodných obtíží, které alergika téměř neomezují, jindy je postižení těžké a vede k celoživotnímu strádání a snížení kvality života. Pojem alergie je někdy mylně používán i pro stavy, které se sice alergickým reakcím podobají, ale jejich podstata nemá imunologický charakter.
Atopie
Atopie je případ alergické reakce, při které se u jedince vystaveného antigenům z vnějšího prostředí vytváří nadměrné množství protilátky IgE. Je to stav předurčený geneticky a až u 80% atopiků se alergické choroby vyskytují v rodině. Pouze genetické předpoklady však ke vzniku alergie nestačí. Vždy hraje roli i řada vnějších faktorů, jako jsou znečištění ovzduší, kouření, opakované infekce a jiné. Sem patří právě alergie vyvolané částicemi pylu, prachu atd.
Anafylaxe
Anafylaxe je život ohrožující reakce způsobená vniknutím alergenu do krevního oběhu. V takovém případě dojde během několika sekund k reakci s uvolněním látek vyvolávajících v organismu zánětlivou reakci.
Příznaky jsou nápadné a závažné
Projeví se poruchou citlivosti s mravenčením, brněním, svěděním apod., pocitem neodstatku vzduchu, slabostí a pocitem na omdlení, pocením a bledostí. Objevuje se celkový otok, při kterém je zvláště nebezpečný otok hrtanu, následkem něhož může dojít až k udušení. Může dojít i k srdečním selhání a šoku.
Pro vyvolání takové reakce je nutná předchozí senzibilizace (vyvolání citlivosti) na příslušný alergen. Velmi často jím bývá včelí nebo vosí jed. Obsahuje totiž některé látky stimulující tvorbu IgE, které snadno pronikají do tkáně. I následky hmyzího bodnutí jsou u alergiků velmi různorodé. U některých jedinců však dochází jen k místní reakci, u dalších může i po několika dnech dojít až ke kómatu.
Zásah lékaře je nutný
U těžkých případů anafylaxe je nutná okamžitá odborná pomoc. Jako terapie se aplikuje adrenalin a další látky (antihistaminika, hydrokortizon), je nutný převoz postiženého na jednotku intenzivní péče a sledování po dobu 12 - 24 hod., protože může dojít až k rozvratu metabolismu a dalšímu komplikacím.
Projevy alergických chorob jako takových závisí na typu mechanismu, který reakci z přecitlivělosti spouští. Atopické choroby jsou nejčastější a projevují se rýmami, záněty spojivek, ekzémem, asthmatem atd. Alergie kontaktní (např. na chrom), inhalační a především potravinové se mohou objevit v kterémkoli věku a často zůstávají nerozpoznány, protože se na ně nepomýšlí.
Alergie na léky
Alergie na léky se může objevit v kterémkoliv věku, ale ne všechny netypické reakce na léky musí být nutně alergiemi. Například při léčbě antibiotiky může být následný otok nikoliv projevem alergie, ale například uvolněním škodlivin ze zničených bakterií. Také špatná aplikace léku může vést k neočekávané reakci. Projevy jako u každé alergie i zde závisí na mechanismu přecitlivělosti. Atopické projevy jsou pozorovány např. po penicilinu, barbiturátech, opiátech, zvířecím inzulinu a dalších. Hemolytické anemie (rozpad červených krvinek) je pozorován např. u penicilinu, acylpyrinu, vysokých dávkách některých antibiotik. Mechanismů je mnoho a není možné zde jmenovat všechny i s příklady.
Autoimunita
Autoimunita je stavem, při kterém dochází k poškození buněk nebo tkání vlastním imunitním systémem. Podílejí se na něm autoprotilátky a autoreaktivní T - lymfocyty. Příčinou vzniku je prolomení tolerance imunitního systému k vlastním tkáním, která je zajišťována likvidací silně autoreaktivních T - lymfocytů v brzlíku a dalších orgánech imunitního systému.
Mnoho příčin autoimunity
K vyvolání autoimunity může vést řada situací. Je to jednak narušení bariéry orgánů, do kterých za normálních okolností imunitní buňky nemají přístup - centrální nervový systém, varle, oko. K takovému narušení dochází poraněním nebo zánětem. Vliv mohou mít genetické předpoklady nebo současná imunodeficience, hormonální faktory či infekce. Vždy hraje roli několik faktorů, přičemž tím hlavním jsou genetické dispozice a virová infekce. Ostatní faktory vetšinou hrají podpůrnou roli.
Autoimunita postihuje jeden či více orgánů
Autoimunitní poškození může postihnout jeden nebo více orgánů či tkání. Při autoimunitním procesu v jednom orgánu nebo skupině orgánů propojených funkčně nebo vývojově hovoříme o orgánově specifickém autoimunitním onemocnění (např. ledvinové, plicní, oční, nervové atd.). Od těchto orgánových autoimunitních onemocnění se odlišují systémové autoimunitní choroby, u kterých autoimunitní proces poškozuje více orgánů.
Projevy autoimunity
Systémové autoimunitní choroby se projevují (někdy jen mírně) zvýšenou teplotou, únavou, nechutenstvím, bolestí kloubů, svalů. Orgánová autoimunitní onemocnění se projevují aš poškozením funkce orgánů, na který jsou vázána. Oba typy, systémová i orgánová onemocnění, probíhají buď jednorázově, ale častěji ve stále častěji se vracejících atakách, které bývají i navzdory léčbě čím dál vážnější.
Systémový lupus erythematodes
Systémový lupus erythematodes (SLE) je typickým příkladem autoimunitního onemocnění. Nejčastěji bývají postiženy ženy ve fertilním věku. Typickými příznaky jsou kožní projevy v podobě citlivosti na sluneční záření, zarudnutí kůže - zvláště v obličeji s typickým motýlovitým tvarem, méně často se objevuje chronická kopřivka. Onemocnění někdy začíná zánětem poplicnice či osrdečníku, projevují se bolesti drobných prstních kloubů, které je třeba odlišit od projevů revmatoidní artritidy. Později přicházejí poruchy ledvin či centrálního nervového systému.
Léčba závisí na stupni a rozsahu postižení jednotlivých orgánů. U težších a rozvíjejích se případů je nutná imunosupresivní terapie (léčebné tlumení imunity). V udržovací léčbě se používá hormonů kůry nadledvin a antimalarik. Prognóna SLE je vážná. Při vhodné léčbě lze navodit dlouhodobou stabilizaci onemocnění, ale rizikem zůstávají vedlejší účinky imunosuprese (větší náchylnotst k infekcím atd.).
Léčba příčin neexistuje
V principu je léčba autoimunitních chorob vzhledem k ne zcela objasněným příčinám vzniku nemožná. Léčba zůstává nespecifická a postihuje nejen lymfocyty, které se vymkly kontrole, ale i všechny osotaní správně pracující složky imuity. Největším rizikem takovéhoto postupu je snížení obranyschopnosti proti infekcím a nádorům.
Tento článek byl původně publikován v časopise Moje zdraví
Starší články:
Archiv všech článků