Lidská kostra

Kosti tvoří pevnou a zároveň pohyblivou oporu těla, chrání citlivé orgány jako například mozek, srdce nebo plíce. Dále bsahují kostní dřeň - orgán krvetvorby a hrají nezastupitelnou roli v metabolismu vápníku. Kost je velmi aktivním a neustále pracujícím orgánem.

Rozdělení kostí

Kostru lidského těla lze rozdělit na kostru hlavy, páteře a hrudníku a kostru končetin. Největší kostí lidského těla je kost stehenní, nejmenší jsou pak kůstky středního ucha - kladívko, kovadlinka a třmínek. Dospělý člověk má 206 kostí, novorozenec o něco více. Během dospívání kosti nikam nemizí, některé ovšem navzájem srůstají.

Tkáň kostí

Kostní tkáň patří mezi pojiva spolu s vazivem a chrupavkou. Oproti jiným tkánim obsahuje málo buněk a velké množství mezibuněčné hmoty, která osifikuje (kostnatí) ukládáním minerálů s vysokým obsahem vápníku a fosforu.

Kostní tkáň se vyskytuje ve dvou formách. Je to kostní tkáň hutná (compacta), která tvoří soustředné lamely obklopující drobné krevní cévy a nacházíme ji zejména ve středních částech (diafýzách) dlouhých kostí. Kostní tkáň houbovitá (spongiosa) má strukturu tvořenou drobnými trámečky a skulinami, které mají při minimu použitého materiálu maximální pevnost.

Architektura spongiosy není dílem náhody, ale výsledkem tlaků, které na kost působí a kterým se přizpůsobuje. Spongiosou jsou tvořeny konce (epifýzy) dlouhých kostí, obratle, ale najdeme ji i v plochých kostech lebečních mezi povrchovými vrstvami compacty. Povrch kostí je kryt periostem (okosticí) tvořeným cévně a nervově bohatě zásobenou vazivovou blánou.

Kostní dřeň

Uvnitř kostí nalezneme kostní dřeň, kterou rozlišujeme na červenou a žlutou. Červená je aktivním orgánem krvetvorby a produkuje tedy červené a bílé krvinky a krevní destičky. Po narození ji nalezneme ve všech kostech, ale během růstu se postupně mění na kostní dřeň žlutou, ve které již krevní buňky nevznikají. V dospělosti červenou kostní dřeň najdeme hlavně v kosti hrudní, žebrech, v tělech obratlů, v kostech pánevních a plochých kostech lebečních.

Zlomeniny

Se zlomeninami kostí se setkáváme v každém věku. U mladších jedinců jsou nejčastěji způsobeny úrazem; u starších osob přibývá zlomenin v důsledku nedostatečné kvality kostní tkáně nebo jiného onemocnění. Části zlomené kosti je nutné uvést do původní polohy a zpevnit, aby kost správně srostla - to trvá zhruba šest týdnů. Pokud by se tak nestalo buď by se mezi úlomky vytvořil pakloub (volné spojení kostí) nebo by kost srostla v nežádoucím deformujícím postavení.

Osteoporóza

Osteoporóza je onemocnění kostí často postihující ženy po přechodu a osoby staršího věku. Je charakterizováno úbytkem kostní hmoty, tzv. "řídnutím kostí". Bývá také následkem dlouhodobé nehybnosti či delší léčby kortikoidy. Projevuje se bolestmi např. zad a zvyšuje riziko zlomenin, nejčastěji obratlů, předloktí a krčku kosti stehenní. U žen po přechodu je tedy vhodné pravidelné vyšetření (rentgenové či biochemické), aby bylo možné včas zahájit léčbu. Léčba však vývoj onemocnění většinou nezvrátí, ale spíš zastaví další vývoj. Velmi velký vliv má rehabilitace. Pro léčbu a prevenci je ideální pohyb se zátěží (turistika), naopak velmi nevhodné je plavání, které kostem ulehčuje a tím je nadále oslabuje ve chvíli, kdy potřebují pro posílení zátěž.

Záněty kostí

Záněty kostí vznikají zanesením bakterií do kostní dřeně buď z krve nebo po zranění. Projevují se vysokou horečkou, schváceností a bolestmi v postižené kosti. Mohou se šířit až na sousední kloub nebo provalit ven. Zánět kosti je vždy závažné onemocnění, které může poškodit celý organismus a vyžaduje dlouhodobou léčbu vysokými dávkami antibiotik a často chirurgickým zásahem.

Nádory kostí

Nejzávažnějšími nádory, které vznikají v kosti jsou osteosarkom a Ewingův (čti "juingův") sarkom. Jsou bolestivé,nejčastěji postihují mladší osoby a jejich léčba bývá obtížná, patří totiž mezi nejzhoubnější nádory vůbec. Dlouhodobě přežívá 50 - 60 % nemocných. Nejčastějšími maligními nádory v kostech však bývají metastázy, které mají své primární ložisko v jiném orgánu. Do kostí nejvíce metastazují nádory prsu, prostaty, plic, ledvin a štítné žlázy a nejvíce se šíří do obratlů, kosti stehenní a pažní.

Křivice

Křivice je metabolické onemocnění kostí vznikající při nedostatku vitamínu D během vývoje kostí u dětí. Bez vitamínu D totiž nemůže docházet k mineralizaci. Vzniká nejčastěji v prvních letech života či před pubertou a projevuje se měknutím a deformitami lebky, hrudníku, dlouhých kostí a poruchami chrupu. Podání vitamínu vede k obnovení normální mineralizace, ale vzniklé deformity často zůstávají.

Klouby

Kosti jsou v těle navzájem spojeny buď jinou pojivovou tkání (vazivem, chrupavkou) nebo kloubem, kdy se o sebe pouze opírají. Na povrchu kloubu je chrupavka, která umožňuje hladký pohyb. Okraje styčných ploch kloubů jsou spojeny vazivovým kloubním pouzdrem, které je natolik volné, že při krajních pohybech dostačuje. Na určitých místech bývají klouby zpevněny vazy. Vnitřek kloubu je pak vyplněn vazkou synoviální tekutinou, která je jednak zdrojem výživy pro kloubní chrupavky a jednak slouží jako mazivo snižující tření a usnadňující tak pohyb.

Nejsložitějším kloubem těla je koleno. Kromě ploch kosti stehenní a holenní jej tvoří ještě menisky (destičky z vazivové chrupavky), čéška a křížové vazy spojující uvnitř kloubu kost stehenní a holenní. Poranění menisků a křížových vazů, které si často způsobují sportovci bývají vážná. Chrupavka a vazivo totiž nemají vlastní cévní zásobení a zdrojem živin je jim pouze kloubní tekutina, ze které čerpají bílkoviny nutné k hojení jen pomalu. Kolenní kloub je také velmi namáhaný, protože nese váhu celého těla a pohyby v něm probíhající jsou složité - to vše přispívá k jeho zranitelnosti.

Artróza

Artróza je časté nezánětlivé onemocnění kloubů, které poškozuje kloubní chrupavku. Příčina není jasně známa, ale vliv má přetěžování kloubů, prodělaná kloubní onemocnění a jiné. Poškození chrupavky omezuje hybnost kloubu, který je při námaze bolestivý. Onemocnění může probíhat mírně nebo naopak způsobovat značné utrpení. Nejčastěji jsou postiženy klouby kyčelní, koleno, páteř a drobné klouby rukou.

Uratická artritida

Uratická artritida neboli dna je metabolické onemocnění kloubů způsobené poruchou vylučování kyseliny močové. Ta v těle vzniká jako produkt odbourávání odumřelých buněk. Močová kyselina tvoří drobné krystalky, které se ukládají v kloubech i dalších orgánech a poškozují je. Projevuje se záchvatovitě, často v noci, kdy postižený kloub (většinou na palci u nohy) značně bolí a zarudne. K léčbě se užívají antirevmatika, ale důležitá je i životospráva, ve které je nutné omezit maso a vyloučit alkohol.

Tento článek byl původně publikován v časopise Moje zdraví